Semestrální projekt
Lucie Polášková
Spolupráce:
David Holubec , Daniel Jenikovský
Hlavní myšlenkou projektu bylo využít hru a samotný její průběh k vytvoření statického obrazu. Jedná se tedy o deskovou hru pro dva hráče, s jednorázovým životním cyklem. Průběh hry oba hráči po celou dobu zaznamenávají kresbou přímo na hrací pole. Vzniká tak permanentní záznam průběhu hry, který Překážku ve finále mění na sérii obrazů a její význam je nadále už jen čistě vizuální.
Překážka, jako objekt, je „leporelo“ složené z šestnácti dřevěných desek o rozměru 50 x 100 cm. Desky jsou ve dvou řadách sešroubovány k sobě a mezi nimi jeza účelem ohybu vložený koberec. Vesmírný podklad na deskách vznikl malbou tuší, poté zbroušením, namořením černým mořidlem, a nakonec zalakováním několika vrstvami laku.
Objekty a mřížka byly poté nakresleny zlatými fixami, jako výchozí stav a podoba hracího pole. Při samotném hraní jsou poté tvary měsíců a planet na hrací pole Překážky obkreslovány přes šablony, které David vyřezal v laserové řezačce.
Překážka jako hra má dvě linie. Oba hráči jsou „paprskem světla“ vyslaným z hvězdy. Startovní deska ukáže, jak zakreslit paprsek, měsíce i planety. Na ní musí učinit rozhodnutí, do které červí díry se vydají. Jedna vede do prstenců, druhá do mezihvězdného prostoru. V prstencích funguje světlo jinak, tudíž již není tenkým paprskem, ale hýbe se diagonálně v mřížce po jednotlivých dlaždicích. Paprsek se v mezihvězdném prostoru odráží od měsíců a po cestě mezi červími dírami rozsvěcí hvězdy. Tvoří mezihvězdnou mapu, souhvězdí.
Zkoušky hratelnosti jsme dělali na papírové maketě v měřítku 1:1
Samotné hraní Překážky poprvé proběhlo na festivalu současného umění a animace PAF v Olomouci. Hra trvala 6 hodin a 56 minut a je zaznamenána na Twitchi na kanálu Hranostajl. Byl to test, zda je doopravdy hratelná a ukázalo se, že s drobnými změnami je.
Poté, co se Překážka vrátila zpět do Brna, jsme ji s Davidem rozebrali na jednotlivé obrazy a nejspíše ještě bude následovat jedna závěrečná vrstva laku. Desky budou samostatně prezentovány na výstavě v Jihlavě. Dohraná hra je teď už jen na koukání.
V následujících krocích se budu věnovat návratu k základnímu konceptu hry a vytvořím v rámci Ateliéru Duchů menší přenositelnou variantu. Ta bude zahrnovat designové i vizuální úpravy, s cílem hru odladit a posunout směrem k autorskému nezávislému projektu, který bude zároveň dostupný jak hráčům různorodých deskových her, tak příznivcům obrazů.